Zátiší (mrtvé přírody)

Kniha od Philippe Ratte

Skromné čtenářské prvky několika děl Vermeera

Johannis Vermeer (1632-1675), přesný současník a soused Barucha Spinozy (1632-1677), žil v Delftu, pevnosti reformace. Aby se oženil, stal se katolíkem. V době téměř náboženských válek to znamenalo otevřeně upřednostnit prožité štěstí před metafyzickými vášněmi.
Vstoupil do cechu svatého Lukáše v Delftu v roce 1653, v roce 1662 byl zvolen syndikem, protože jeho malířské umění z něj velmi brzy učinilo mistra holandského zlatého věku. Dnes jeho dílo, čítající asi čtyřicet mistrovských děl všeobecně obdivovaných pro jejich malířskou dokonalost, obklopuje obrovská úcta.
Tato tak zjevná kvalita, přesycením efektu jeho vzácných a cenných obrazů, však zakrývá to, co je na nich nejpozoruhodnější, totiž že jsou filozofickým manifestem bezkonkurenční modernosti.
V době, kdy přetrvává, navzdory rychlému rozmachu první ekonomické globalizace vyvolávající hluboké intelektuální obměny, magisterium křesťanství, zmítané válkou vyznání o kontrolu kulturní a světské nadvlády, Vermeer zahajuje civilní a smířený pohled na svět, založený na klidném rozkvětu prosperity, jejímž jedním z center je jeho rodné město. Mezi tvrdým kalvinistickým fundamentalismem a okázalou převahou trůnu a oltáře, spojovaných v Římě, Versailles či v posttridentském baroku, které se fanaticky střetávají, umění malíře z Delftu nabízí obrazem inteligenci světa založenou na klidném cvičení světského životního stylu, zakořeněného v běhu práce a dnů, klidných a dobře vykonaných.
Metafyziky, od níž se tiše zcela osvobozuje jako od marné fikce, si ponechává smysl pro transcendenci, aby ji rozléval proudy jemného světla v atmosféře svých obrazů, jako atmosféru, která dokládá, co je v lidské přirozenosti skutečně božského, byť je zcela zasvěcena pouze dílům obyčejného života. Génius, který z jeho obrazů vyzařuje, spočívá v tom, jak přivádí na zem nevyslovitelné a neslýchané, které si náboženství učinilo vyhrazenou oblast bohatě zdobenou, a tím podporuje krásnou etiku života in terra viventium osvobozenou od metafyzických dramatizací.
Je to tak nové, tak odvážné, že by bylo v jeho době kacířské to říci těmito slovy, která byla navíc tehdy ještě obtížně formalizovatelná. Proto Vermeer své poselství ukrývá v velmi učené koncepci svých obrazů, kterou jeho malířská virtuozita pak skrývá pod oslnivým provedením pláten. Je třeba je dlouho zkoumat, aby bylo rozpoznáno, že všechny ve skutečnosti malují jednu a tutéž eliptickou věc, prázdnotu, kde sídlí absence metafyzických entelechií, a která tak otevírá prostor pro život.
Třetí tisíciletí později, tato tehdy tajně začínající koncepce jednoduše lidského světa, a tedy světa, který má být klidně společenský, sice převládla v globální civilizaci, ale stále je velmi daleko od toho, aby zvítězila nad všemi formami fanatismu bojujícími o prosazení svých chimér. Objevit ji a vychutnat si ji v původním stavu v přibližně 34 řádně doložených obrazech je velmi čistým a plodným zdrojem humanistické inspirace, kterou současný svět naléhavě potřebuje.
Cílem této publikace je učinit ji citelnou a explicitní.